...je přehrada s největší vodní elektrárnou na světě, vybudovanou na řece Jang-c´-ťiang (Dlouhá řeka). Stavba skrývá několik závratných čísel: oficiální náklady byly vyčísleny na 25 miliard dolarů (skutečné náklady jsou ale mnohem vyšší). Napuštění nádrže si vynutilo přestěhování 1,3 miliónů lidí, pod vodou zmizelo 13 velkoměst, 140 měst, 1352 vesnic (plocha odpovídající zhruba 1/3 Libereckého kraje). Z okolí nádrže budou muset být přesídleny další 4 milióny obyvatel kvůli sesuvům půdy, půdní erozi a znečištění. Pro představu je její výkon 18 200 MW odpovídá výkonu 9 Temelínů nebo 50 Orlíků. Délka hráze v koruně: 1 725 m, výška hráze: 185 m, šířka hráze: 126 m. Stavba hráze byla dokončena v roce 2005, zahájení plného provozu se předpokládá v roce 2009. Na přehradě funguje významně i lodní doprava. Na hlavní hrázi je pětistupňové zdymadlo (největší na světě) a do roku 2011 má být dokončen i lodní výtah ...

25. 8. - 28. 8. 2006

Vystupujeme kdesi ve tmě u dálnice. Nevíme přesně kde, snad u Chongqingu. První co nás udeří po výstupu z klimatizovaného autobusu je hrozný vedro.

Tomík jde opět prozkoumávat cestu, my s Maťou mezitím vytáhneme konverzaci v čínštině a hledáme, jak se řekne přístav. V kolonce cestování lodí je sice plno výrazů, ale slovo přístav nikoliv. Namaluji tedy na papírek lodičku, kotvu a napíšu slovo "loď" doufaje v důvtipného taxikáře (jak naivní zrovna v Číně). Kupodivu ale zázraky se dějí, taxikář kývnul, že chápe, naložil naše baťohy nastojato do zadního kufru a rozjeli jsme se směrem do města. Jedeme pořad v takové divné mlze, ze které se po přejetí řeky začnou vynořovat obrovské šedivé mrakodrapy. Úplně zírám, kde se to tu bere, mrakodrap je vidět až v poslední chvíli, když jsme kousek od něj. Ostatní jsou jenom takové matné tmavší fleky v té mlze.

V přístavu jdou kluci vyjednávat palubní lístek. Vrátí se s poměrně dobrou nabídkou, která se ale ukáže jako nereálná, když si pak opravdu ony lístky chceme koupit. Najednou už nejsou žádné volné a volné jsou jenom sedačky (levnější), ale ty nám Číňani z nějakého důvodu nechtějí prodat. Nakonec je z nich dostaneme, ale celá prodávající skupina se divně směje, tak jsem zvědavá, co to bude zase za lístky (v kotelně nebo tak něco).

Loď vyráží až večer a cesta do Yichangu trvá 36hodin. Odtamtud se snad do Pekingu dostaneme vlakem. Nebo to bude ještě zajímavé.

Jdeme na prohlídku města Chongqing. Je to tedy skvost. Říkám si, že jestli by mě někdo měl dát někam za trest do vyhnanství, tak zrovna Chongqing by byl trest naprosto nejvyšší. Kromě toho, že tu je děsné vedro a vlhko (pot z nás přímo lije), tak celé město je takové vlhké a ulepené. Silnice, domy prostě všechno je pokryto černým mastným prachem. Když jdete po ulici, tak na vás odkudsi z oken kape voda, jako kdyby Číňani vylejvali odpadní vodu z okna. Na ulicích to divně páchne, což mě k této myšlence dovedlo. Vzhledem k tomu, že nemáme mapu ani průvodce, tak jdeme městem víceméně naslepo. Z vyhlídkového místa na řeku není moc vidět. Pouze v dálce tmavší fleky, což nasvědčuje tomu, že je řeka asi obklopená množstvím mrakodrapů. Všude ta divná hustá mlha, dokonce i sluníčko se skrývá za tou mlhou, takže i když je nehorázné vedro, tak je vlastně zataženo. Říkám si, že se to musí přes den roztáhnout, ale vzhledem k tomu, že je už odpoledne, tak se tak asi nestane. V jedné chudinské uličce se nám zdá, že aspoň veřejné záchody a umývárky tady mají. Pak jsem zjistila, že to je toaleta pro celou ulici, kam Číňani chodili i pro vodu (přívod do těch minidomečků neměli). Na ulici se prodávají opět slepice a kachny v pidi-klecích. Číňan si to klidně naloží na motorku a jede s tím po ulici. Ráno ještě u dálnice jsme viděli, jak Číňani vezou vzadu na babetě klidně půlku prasete. Záchrana pro nás je supermarket. Náhodou jsme ho našli a maj´tam klimatizaci. Tak tu jakoby dlouuuho nakupujeme.

Večer nastupujeme do lodi. Milé překvapení. Naše lístky jsou do podpalubní kajuty, kde jsou dvě dlouhé lavice po obou stranách a to je vše. Lístky sem má neomezený počet Číňanů, takže kdo dřív přijde, ten toho více zabere. Číňani se tu různě válejí, spí na novinách na zemi, svačí a odpadky se zbytky jídla leží všude kolem. Do toho různě pobíhají malé děti. A to ta místnůstka není moc velká. Říkám si, že jestli v tomhle pojedu dvě noci a den, tak to bude pěkný očistec. Honza jde hledat náhradní alternativu. Prej by se dalo ještě přebýt na přídi či na zádi, ale pokud začne pršet, tak jsme durch. Nahoře úplně na střeše lodi je ještě nějaká šance, ale tam je zamčeno. Koukám na vybavení lodi. Sprcha jsou dvě trubky ve stropě (bez sprchy), teče z nich vroucí voda. Záchod je něco podobného, akorát že v zemi a postupně se plní a neodtéká. Ve strojovně je hrozný vedro, smrad a čoud.
Po nějaké době se Honza vrací, že se vršek otevřel, tak se přesouváme tam. Jakýsi chlápek tu vyhazuje děti, co sem vběhli, ale nás ne. Tak uvidíme. Objevuje se Maťa s Tomem, nalodili se po svém (později). Dole vůbec nebyli, šli rovnou nahoru, takže přišli o zajímavé pohledy. Chlápek nám podává lísteček, kde je napsáno, že pobyt nahoře stojí jednoho člověka 40Y. Maťa hned argumentuje, že nic platit nebude. Nicméně to s Tomem stejnak zaplatili. Honza se cuká mnohem více a hraje na Číňany svou psychohru. Nakonec jsme my platili jenom 50Y za oba. Ohledně placení nastala roztržka ve skupině, o tom se radši rozepisovat nebudu.

Spíme venku na palubě, pořád mlha. Vlastně po vyplutí není nic vidět, protože se ocitáme v mlze se všech stran. V noci začne foukat nepříjemný vítr, tak se přesouvám více ke kabině. Číňani tu celou noc dělají bordel, hraje televize dlouho do rána, pořád chodí a třískají dveřmi. Takže nic moc spaní.

Ráno opět mlha. Den ubíhá na lodi, v podstatě se nic neděje. Píšem deníky, jíme melouna, jsme pěkně nastydlý. Je to asi z klimatizace, každopádně mi teče z nosu proudem, pálí mě v krku i v nosu. A k tomu je děsný vedro. Tomáš má opět nějaké teploty. Dává se s námi do řeči jeden Číňan, co mluví anglicky. Když zjistí, že Tomáš je nemocný, přinese nějaké prášky (asi sedm) a Tomáš je zbaští jakoby nic. Číňan, co má na starosti horní palubu, je nezvykle čistotný, pořád vysypává koše, myje nádobí a tak vůbec uklízí. A taky má co. Neuvěřitelné jaký jsou ty Číňani bordeláři. Házejí PETky klidně přes palubu. Ve vodě plave spoustu bordelu, jiné lodi to tu nabírají, nicméně pořád tu toho plave hodně. Dokonce mezi těmi odpadky je i jeden utopenec. Ostatní Číňani, když to vidí, tak vypuknou v nehorázný smích. Chlápek nahoře se taky rozčiluje, že když je zapnutá klimatizace, tak se mají zavírat dveře. Jenomže to Číňany nikdy nenaučí (neviděla jsem jediného, který by za sebou zavřel). V přístavu se prodávají opět čínské nudle z břehu. Ženské s dlouhou tyčí podají polévku do kajuty a zpátky dostanou penízky.